Po obsazení Francie v roce 1940 bylo Tunisko formálně svěřeno Vichistické Francii. Přes Tunisko Němci a Italové zásobovali svoje jednotky bojující v Africe, zejména v Lybii.  V roce 1942 na podzim, když se Američané vylodili v severní Africe v jiných francouzských koloniích a chtěli Tunisko dobýt, Němci a Italové urychleně Tunisko obsadili, aby se (zejména v horách Atlasu a v údolí řeky Mejerdy) mohli Američanům postavit.

Spojencům moc válčení zpočátku nešlo, protože měli nezkušené vojáky (hlavně Američané) a zmatky v logistice. Také počasí moc nepřálo (dost pršelo a těžká technika končila). Němci měli zkušenější armádu. Američané postupovali hlavně díky svému dobrému dělostřelectvu a obrovským zásobám válečného materiálu. Nakonec se Američané v Tunisku r. 1943 sešli s Angličany (a dalším jednotkami Comonwealthu), kteří mezitím zatlačili vysílenou Romelovu armádu z jihu do posledního útočiště na poloostrově Cap Bon, kde se tato armáda nakonec vzdala.

Osamostatnění

Po konci války v roce 1945 chtěli Tunisané větší autonomii, ale Francouzi moc k jednání naladěni nebyli. Důležitou osobností byl Habib Bouguiba, který napřed utekl do Káhiry, potom vyjednával ve Francii a vrátil se do Tuniska. Tam ho Francouzi opět (již po několikáté) zatknuli, čímž Tunisany pěkně naštvali. Drobné boje vedly k tomu, že Francie postupně uznala nezávislost Tuniska. Od roku 1956 je Tunisko formálně nezávislé (20. března = den nezávislosti).

Bourguiba byl prezidentem až do roku 1987. Za jeho vlády došlo k oddělení státu od církve (muslimské), ženy získaly plnou emancipaci (a to doslova a ve všech ohledech) a zlepšilo se vzdělání. Ačkoli Habib Bourguiba byl prezidentem doživotním, roku 1987 odstoupil, protože už byl starý. Z mně neznámých důvodů toto odstoupení Tunisané slaví jako státní svátek (7. listopadu).

Tunisané obecně Habiba Bouguibu bezmezně milují (už za života mu postavili v Monastiru Mauzoleum). Podle Habiba Bourguiby se v Tunisku jmenuje všechno důležité — pokud se například chcete v nějakém městě dostat na hlavní ulici, zeptáte se, kudy na třídu Habiba Bourguiby.